Toxoplazmóza je onemocnění způsobené jednobuněčným parazitem jménem Toxoplasma gondii (T. gondii). Toxoplazmóza je jedním z nejčastějších parazitárních onemocnění a byla nalezena téměř u všech teplokrevných zvířat, včetně domácích zvířat a lidí. I přes vysokou četnost infekce T. gondii, parazit zřídka způsobuje významnější klinické onemocnění u koček.
Životní cyklus Toxoplasma gondii je komplexní a zahrnuje dva typy hostitelů, definitivní a střední. Kočky, jak divoká, tak domácí, jsou jediní definitivní hostitelé pro Toxoplasma gondii. To znamená, že parazit může vyrábět pouze vajíčka při infikování kočkou. Když kočka příjme infikovanou kořist (nejčastěji hlodavce nebo jiné infikované syrové maso), parazit se dostane do zažívacího traktu. Organismy pak množí ve stěně tenkého střeva a produkují vajíčka,která jsou následně vylučována ve velkém množství ve výkalech. To se děje obvykle od tří do 10 dnů po požití infikované tkáně, a pokračuje cca 14 dnů, během nichž může být vyprodukováno až několik miliónů vajíček,která jsou velmi odolná a mohou přežívat v prostředí více než jeden rok. Vajíčka nejsou bezprostředně infekční pro ostatní zvířata, musí nejprve projít procesem zvaným sporulace, který trvá jeden až pět dnů v závislosti na podmínkách prostředí.
Ostatní zvířata, včetně lidí, jsou přechodní hostitelé Toxoplasma gondii. Ti se mohou nakazit, ale neprodukují vajíčka. Infekce vede k tvorbě tkáňových cyst v různých tkáních těla a zůstává tam po celou dobu života.
Většina koček infikovaných T. gondii nebude vykazovat žádné příznaky. Nemoc je pravděpodobnější u koček s potlačenou imunitou/ koťata, staré kočky, pacienti s onkologickým onemocněním a kočky s virem leukémie koček (FELV) nebo s virem kočičí imunodeficience (FIV).
Mezi nejčastější příznaky patří horečka, ztráta chuti k jídlu a letargii. Další příznaky se mohou vyskytnout v závislosti na tom, zda je infekce akutní nebo chronické, a kde se parazit nachází v těle. Infekce může vést k zápalu plic nebo také ovlivnit oči a centrální nervový systém/ zánět sítnice nebo přední oční komory, abnormální velikost zornic a schopnost reagovat na světlo, slepota, poruchy koordinace, zvýšená citlivost na dotek, změny osobnosti, chůze dokola,škubání ušima , obtíže při žvýkání a polykání jídla, křeče a ztráta kontroly nad močením a kálením.
Toxoplasmóza je obvykle diagnostikována na základě anamnézy ,klinických příznaků a laboratorních testů . Měření protilátek proti Toxoplasma gondii v krvi může pomoci diagnostikovat toxoplazmózu. Přítomnost IgG protilátek u jinak zdravé kočky naznačuje, že kočka byla již dříve infikována a nyní je velmi pravděpodobně imunní a nevylučuje vajíčka. Přítomnost IgM protilátek však naznačuje aktivní infekci kočky. Nepřítomnost protilátek obou typů u zdravé kočky neznamená, že není kočka nakažená, jen v tu chvíli ještě nemusí produkovat vajíčka.
Někdy lze nalézt vajíčka ve výkalech, ale to není spolehlivá metoda diagnostiky, protože vypadají podobně jako u jiných parazitů. Navíc kočky vylučují vajíčka pouze krátkou dobu.
Léčba obvykle zahrnuje antibiotickou kůru klindamycinem. Další léky, které jsou používány, zahrnují pyrimethamin a sulfadiazinu, které působí společně a brání T. gondii reprodukci. Léčba musí být zahájena co nejdříve po stanovení diagnózy a musí trvat několik dní poté, co příznaky zmizely. Při akutním onemocnění je léčba někdy zahájena na základě vysokého titru protilátek ,pokud klinické zlepšení není vidět během dvou až tří dnů, měla by se diagnóza toxoplasmózy přehodnotit.
Žádná vakcína není dosud k dispozici.
Protože kočky vylučují vajíčka jen pár dní v životě, šance je malá. Dotykem ji nedostanete, protože kočky nepřenášejí parazita na jejich srsti. Zrovna tak se nemůžete nakazit kousnutím nebo poškrábáním. Kočka chovaná jen doma, tzn. ta, která neloví kořist jinou než vaše lýtka nebo nekrmená syrovým masem nemůže být infikována.
V rozvinutých zemích je nejpravděpodobnější přenos na člověka pozřením nedostatečně tepelně upraveného masa a nemytého ovoce a zeleniny. Kočka jako zdroj infekce je až někde na konci seznamu,od psa rozhodně toxoplasmosu nemůžete dostat.
Nicméně jsou dvě skupiny s vysokým rizikem infekce: